Tzv. sudetští Němci lživě tvrdí, že k vyhánění Čechů v době po Mnichovu, nedocházelo. Z těchto i dalších důvodů budeme dále publikovat hraničářské vzpomínky. Sdílejte je, prosíme, a dále šiřte. Historické pravdě tak napomůžeme, lži odhalíme.

Motto: "Spolkový ministr vnitra Otto Schily přivodil na letošním sudetoněmeckém dni v Norimberku účastníkům rychlou změnu jejich pocitů. Potěšil je svou výzvou české vládě, aby zrušila tzv. Benešovy dekrety z let 1945–46 jako odporující lidským právům. Za to sklidil srdečný potlesk. Rozrušil je ale hned svým následujícím odstavcem, ve kterém je nabádal, aby nezapomněli, že "vyhnáni Němců předcházelo po Mnichovu vyhnání Čechů".

Toto tvrzení kvitovali jeho sudetoněmečtí posluchači potřásáním hlavy a výkřiky nevole. Ministr přesto ještě jednou důrazným hlasem opakoval s tím, že tomu tak skutečně bylo a oni se s tím musí smířit.´ Autor příspěvku dále rozvádí, že Schily nemluvil pravdu, k žádnému vyhnáni Čechů po Mnichovu 1938 nedošlo.“

I po Mnichovu docházelo k vyhánění Čechů, kteří žili ve svých domovech tehdy v tzv. Sudetengau. Zpravidla bez majetku, jen s nějakými svršky. Takových vyhnanců bylo hodně. Postupně uvedeme řadu takových případů.

Otázkou, a to podstatnou je, proč pan ministr Otto Schily, nemluvil o masovém vyhánění Čechů z jejich domovů v pohraničí v době předmnichovské a proč se nezmínil o jejich krvavém pronásledování, které v řadě případů skončilo i smrtí našich hraničářů.

„Vyhnání Čechů z pohraničí r. 1938 – ze vzpomínek hraničářů,“ o němž píšeme na našich stránkách, je jen malou částí ze vzpomínek Čechů žijících v pohraničí. Další publikace „Soužití Čechů a Němců na Znojemsku“, má širší časový rozsah. Publikace Soužití Čechů s Němci v českých zemích“, jejímž autorem je PhDr. Václav Šůstek, CSc., se dívá česko–německé soužití i z historického hlediska.

Velmi poutavé je i dílo prof. PhDr. Jiřího Frajdla, CSc., „Stráž obrany státu při obraně republiky 1938–1939“, jež nám přibližuje boje, ke kterým docházelo se znacizovanými henleinovci, ordnery i freikorpsem. Řada našich hrdinů v tomto boji padla. Jsou zapomínáni nebo dokonce již zapomenuti. I o nich budeme mluvit.

Rovněž jsme vydali publikaci „Zapomenuté pohraničí“, jehož spoluautory jsou Jan Kouřil, Josef Bartoš, Jaroslava Čajová. Pokud se chcete seznámit s těžkým životem Čechů, kteří zůstali v zabraném pohraničí i po vzniku tzv. protektorátu, a získat tak informace, které nejsou běžně k dohledání, věnujte tomu dílu velkou pozornost. Germanizační tlaky na Čechy byly obrovské. Kromě toho jim Němci postupně odnímali jejich majetek a vykazovali je do tzv. protektorátu.

Pláč Hitlera nad tzv. sudetskými Němci, v jeho projevech v září 1938 či dříve, byl zcela falešný, lživý, byl divadlem hraným pro cizinu. Velkým utrpením však procházeli nikoliv sudeti, ale Češi v pohraničí ještě v době dávno před přijetím mnichovské smlouvy. Pronásledovali je právě znacizovaní Němci. Mnozí z našich lidí nepřežili. Jiní utekli jen s tím, co měli na sobě do českého vnitrozemí, aby si zachránili holé životy.

Pravda nemůže být potlačena lží, jíž zarytě a dlouhodobě, bez jakéhokoliv studu, šíří značná část Němců, zvláště odsunutých a jejich potomků, za vydatné finanční a jiné pomoci různých německých institucí a některých „českých“ médií a „českých přátel sudetské věci“.

V době tzv. protektorátu žil téměř jeden milion Čechů, jsou uváděna v různých přehledech i čísla nižší, v oblastech připojených k nacistické říši. Byli bez jakýchkoliv národnostních práv, docházelo k zabavování jejich majetku, české školy byly hromadně rušeny, činnost spolků byla zakázaná, české knihovny ničeny. Z Čechů v říši se stali bezprávní lidé. Jejich děti nemohly studovat, směly vykonávat jen méně kvalifikovaná povolání. Zatímco znacizovaní sudeti v době první republiky neustále žádali větší a větší menšinová práva pro sebe, aby později chtěli autonomii a nakonec k připojení k říši, pak sami Čechům žádná práva nepřiznali. Čechy v blízké budoucnosti chtěli germanizovat.

Němci náš národ chtěli zničit, z části poněmčit, z části vyhnat daleko na východ a zčásti fyzicky likvidovat. Dokonce pro toto ďábelské dílo existoval termín. Mělo se tak stát nejpozději do 31. prosince 1945, pokud by k tomu byly příhodné vojensko–politické podmínky. A naši zemi si přisvojit. Nestalo se tak díky vítězství spojenců, zejména USA, SSSR a Velké Británie ve válce a našim zahraničním vojákům i odbojářům.

My jsme sudety odsunuli. Přesto z nás dělají zločince a ze sebe oběti, ač to bylo nacistické Německo, a sudeti s ním, které rozpoutalo světovou válku a vedlo ji barbarským způsobem. Krev 50 milionů obětí padá jako na spoluviníky i na tzv. sudetské Němce, kteří za panskou rasu bojovali proti „podlidem“, především Židům a Slovanům. Nyní se z toho hodlají vylhat.